Helsinskou deklaraci neplní ani ministr

(luc), 7.2.2002; ze serveru www.zdn.cz

Novelizované znění Helsinské deklarace Světové lékařské asociace z roku 2000 má 32 bodů. V 31 z nich se deklarace jednoznačně staví za striktně vědecky vedený medicínský výzkum, jehož nutnou součástí je důkladná teoretická příprava, řádně provedené laboratorní pokusy a pokusy na zvířatech. V bodu 13 i dalších vyzývá deklarace lékaře k dodržování právních předpisů státu, v němž výzkum probíhá, včetně dozoru nezávislé komise, která musí zvážit každý projekt před klinickými zkouškami na lidech.

Deklarace zdůrazňuje, že je nutno ve zvýšené míře chránit tzv. zranitelné skupiny populace, zejména ty, jejichž “informovaný souhlas” by s ohledem na jejich zdravotní nebo sociální stav ve skutečnosti nemusel být svobodný. Světová lékařská asociace (WMA) proto na několika místech dokumentu zvýraznila potřebu vložit mezi pacienta, ošetřujícího lékaře a výzkumníka ještě jiné osoby, které mají zce-la nezávislé postavení. Vážně nemocný, obávající se o svůj život a chytající se jakéhokoli promile naděje, snadno sklouzne do silně závislého vztahu k ošetřujícímu lékaři i k lékaři ochotnému na něm zkoušet nový léčebný postup. Souhlas k experimentu se má proto podle deklarace vkládat do ru-kou nezávislému lékaři či orgánu, zvláště když je klinická zkouška spojena s léčbou.

Někteří jedinci se v ČR pokoušeli devitalizovat onkologicky nemocné načerno, bez nezávislého zhodnocení projektu, bez jasné teoretické přípravy i bez dokončení pokusů na zvířatech a rovněž bez “informovaného” souhlasu vyjádřeného pacientem před nestrannou osobou. Poukazují na 32. bod deklarace. Podle jejich výkladu má mít lékař v případě neexistence ověřené léčebné metody možnost svobodně použít i neověřenou alternativu, pokud nabízí naději na záchranu života, obnovení zdraví nebo zmírnění utrpení. Jakou naději však poskytuje postup nevyzkoušený dostatečně v předchozích fázích výzkumu (mimo člověka)? Nepřevýšilo onu “naději” naopak riziko zhoršení stavu či urychlení smrti závažně nemocných?

Redakce ZDN porovnala anglické a německé znění deklarace - v obou případech je použit výraz “unproven” a “nicht erprobt”, který lze přeložit jako “neosvědčená” či “nevyzkoušená” metoda, což má více nuancí. Může se např. jednat o metodu užívanou v cizích státech, ale dosud neschválenou v zemi, kde se právě lékař rozhoduje nad konkrétním případem pacienta. Může jít o metodu na klinických pracovištích už zkoušenou, avšak dosud bez oné potřebné úřední tečky (např. chybí souhlas pojišťoven k úhradě). Jsou možné i další výklady včetně výjimečného, např. válečného stavu, kdy lékaři nemohou žádat úřady o oficiální souhlas k výzkumu či zavedení nové metody. Druhá část 32. bodu deklarace nasvědčuje interpretaci, že výjimečný postup lékaře lze řadit skutečně jen do extrémních podmínek, zatímco ve standardních společenských podmínkách se i v této části deklarace počítá se všemi řádnými fázemi experimentování, tzn. s aplikací všech 31 bodů dokumentu WMA. Deklarace jako celek nebyla respektována ani dr. Fortýnem, ani jeho následníky beroucími “spravedlnost” do vlastních rukou, a bohužel ani ministerstvem zdravotnictví. Státní správa, která měla od počátku do věci vnést jasno, i nadále selhává. Na své úřední webové stránce zveřejnila protokoly oficiálně neschválených výzkumníků. V rozporu s deklarací ministerstvo naopak nezveřejnilo úředně přijaté návrhy a výsledky experimentu zvaného devitalizace.

ZDN požádaly sekretariát WMA o nezaujatý právní výklad či přiblížení diskuse se vztahem k 32. bodu deklarace. Možná rychleji by téhož dosáhla Česká lékařská společnost J. E. Purkyně jako řádný člen této asociace.