Cílený útok proti rakovině

JOSEF TUČEK, Mladá fronta Dnes, 13.4.2002

ze serveru www.zdn.cz


Čeští vědci zkoušejí unikátní, přesně směrovaná léčiva v boji se zhoubnými

Lékaři, kteří bojují proti nádorům, se potýkají s problémem: jak dopravit chemické léky přímo do nádorových buněk a nedopustit, aby cestou poškodily i buňky zdravé? Na stopu vhodného "taxíku" se po letech bádání dostali vědci ze dvou ústavů Akademie věd České republiky.

Existuje řada chemických látek kancerostatik, jež dokážou nádorové buňky účinně ničit. Zároveň však poškozují i buňky zdravé. "Otázkou vždy je chceme zabít dříve nádor, nebo pacienta?" připomíná Blanka Říhová, ředitelka Mikrobiologického ústavu Akademie věd v Praze. Protinádorové látky totiž pustoší také například kostní dřeň, čímž narušují přirozený imunitní systém organismu. Lékaři proto musí velmi pečlivě zvažovat, kolik chemie při léčení použít. "Navíc si nádory, pokud nejsou celé zničeny, někdy dokážou na působení chemických léků zvyknout a stávají se proti nim odolné," konstatuje profesorka Říhová.

Přesně směrovaný nosič

Výzkumníci po celém světě se proto pokoušejí vyvinout léky, jež působí jenom v tom místě těla, kde je jich zapotřebí. Hodně daleko se dostali vědci z ústavu profesorky Říhové společně s kolegy z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd vedenými jeho ředitelem Karlem Ulbrichem. "Pomohl nám k tomu náš výzkum makromolekul, tedy dlouhých uměle vytvářených molekul, na které dokážeme přichytit požadovaný účinný lék," vysvětluje docent Ulbrich. Makromolekula pak funguje jako taxík, který na objednávku dopraví lék tam, kam patří. V principu to vypadá takto: na velkou syntetickou molekulu - polymer vědci chemickou vazbou "přilepí" léčivo. Přidají protilátku nebo sloučeninu protilátce podobnou, která si v těle příslušnou nádorovou buňku najde. V infuzním roztoku se pak látka vpraví do těla laboratorního zvířete, kde koluje v krvi. "V této fázi je však léčivo součástí makromolekuly, neuvolňuje se z ní a je netoxické," zdůrazňuje profesorka Říhová. Když se makromolekula přiblíží k nádorové buňce, protilátka i s polymerním nosičem se k buňce přilípne a pronikne do ní. Enzymy nádorové buňky pak rozštěpí vazbu mezi lékem a nosičem, léčivo se uvolní a buňku zničí. "Jsme už také schopni chemickou vazbu léku s nosičem nastavit tak, aby se lék uvolňoval různě rychle," líčí Karel Ulbrich. "I to by mělo přispívat k přesně cílené léčbě."

Povzbudivé první výsledky

Nejdříve vědci dělali pokusy ve zkumavkách, potom na laboratorních myších. Na nich ověřili, že "makromolekulární taxík" skutečně dopravuje chemická léčiva do nádorových buněk, kde teprve začnou působit. "Tehdy jsme měli obrovskou radost," vzpomíná Karel Ulbrich. "V té chvíli bylo teprve jasné, že opravdu může jít o metodu léčby, která jednou bude vhodná pro nemocné lidi. Nicméně v tom jsme stále teprve na začátku," zdůrazňuje. Lék výzkumníci zatím vyzkoušeli na velmi vážně nemocných pacientech. V roce 1992 ve spolupráci s Institutem klinické a experimentální medicíny v Praze u pacientky s nádorem srdečního svalu. Šlo o první použití léku na polymerním nosiči ve světě. Nyní spolupracují s pražskou Fakultní nemocnicí v Motole. Tam lék použili u dvou velmi vážně nemocných pacientek s rozsáhlým nádorem prsu. U třetí pacientky léčba právě probíhá, u další se čeká s podáním na úpravu některých testů. "Výsledky biochemických a imunologických testů byly výborné a také z klinického hlediska se stav nemocných na řadu měsíců stabilizoval," raduje se Blanka Říhová. "Ale bude trvat ještě léta, než se podaří ověřit všechny vlastnosti našeho léku a než jej, jak doufáme, bude možné běžně podávat nemocným." Nejdříve je totiž nutné uskutečnit rozsáhlé klinické zkoušky na lidských pacientech. A to je nesmírně nákladná záležitost, na kterou v českých podmínkách není dost peněz. "Předpokládáme, že ve spolupráci s tuzemskou firmou ještě ověříme účinnost u menšího množství pacientů. Pak však bude nezbytné spojit se s některou zahraniční farmaceutickou společností, která bude schopná klinické testy provedené v plné šíři zaplatit," představuje budoucí plány Karel Ulbrich. Takový postup je dnes obvyklý. Za příklad může sloužit jiný lék, Viread proti nemoci AIDS, pro nějž účinnou látku vyvinuli čeští vědci v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. V klinických testech za několik miliard korun pak účinnost preparátu ověřila americká farmaceutická společnost Gilead Sciences, která jej od loňského podzimu také vyrábí.

Myši se naučily odolat rakovině

Přesné nasměrování nosiče čili "taxíku" do nádorové buňky bylo cílem, o nějž výzkumníci usilovali. Pokusy na laboratorních myších však přinesly vědcům i zcela nečekané příjemné překvapení. "Čekali jsme, že cílené ničení nádorů nenaruší imunitní systém tak jako běžná chemoterapie," popisuje profesorka Říhová. "Kupodivu jsme však zjistili, že imunitní systém laboratorních zvířat nejenže nebyl léčbou poškozený, ale dokonce se posílil!" Kromě imunologických rozborů to potvrdil i výmluvný pokus. Skupině třiceti laboratorních myší výzkumníci nejdříve naočkovali nádory, které pak svým preparátem zničili. Po několika měsících, kdy už byly myši zcela zdravé, jim vědci znovu naočkovali nádory, ale tentokrát je už nijak neléčili. "Podle dosavadních znalostí měly všechny myši zemřít. Dvanáct z nich však přežilo svoji smrt a žilo dál. Něco takového jsme rozhodně nečekali. Zdá se, že náš lék působí na dvou frontách, a to by pro budoucí pacienty bylo vynikající," říká Blanka Říhová. Proč cílená léčba nádorů posiluje obranyschopnost organismu? To vědci zatím nevědí a chtějí to poznat v příštích měsících při dalších výzkumech. Pak se lépe ukáže, jaké vlastnosti nový lék má, a jak jej tedy půjde nejlépe využít.